Hlásíme se k odkazu našich předků…
Jaroslav Zídek (1960-2012)
Narozen v Žatci, kde vystudoval Střední zemědělskou školu. Po absolvování povinné vojenské služby nastoupil do střediska Sedčice v rámci Státního statku Žatec jako technik. V Sedčicích zůstal i nadále jako jeden ze zakladatelů společnosti M+A+J s.r.o. Sedčice, která se věnovala kromě polní výroby a chovu masného skotu Charolais také pěstování chmele. Podporoval zavádění nových postupů a technologií ve výrobě. Stál u znovuzavedení technologie pěstování chmele na nízkých konstrukcích na vlastní podnikatelské riziko. Zemřel v roce 2012 po těžké nemoci.
Jaroslav Zídek (1936-2010)
„Narozen v Moravčicích, okres Tábor. Po druhé světové válce se rodina přestěhovala na Chebsko do Dolních Lůžan, kde navštěvoval Obecnoua Měšťanskou školu v Chebu. Středoškolské odborné vzdělání získal na Zemědělskýh školách v Děčíně a v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1956 nastoupil na umístěnku na zemědělský odbor Okresního národního výboru v Žatci. Po územní reorganizaci odešel pracovat do národního podniku Šroubárna v Žatci. 1. října 1964 přechází do Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, pobočka Žatec, kde se stal pracovníkem Inspekce a karantény rostlin. K výkonu jeho práce mu byl přidělen chmelařský okres Louny. V roce 1996 se Inspekce karantény a ochrany přejmenovala na Krajskou správu ochrany rostlin Severočeského kraje. Jmenovaný se stal vedoucím oddělení a později oblastním vedoucím. Mimo jiné prováděl státní zkoušky všech druhů chemických přípravků ve vybraných chmelařských závodech (Hřivice, Sedčice, Staňkovice). Od 1. ledna 1997 se z tohoto pracoviště vytvořila samostatná Státní správa ochrany rostlin. Výše uvedený se stal vedoucím oblastního odboru pro kraj Severočeský. V roce 2002 opouští toto pracoviště, odchází na zasloužený odpočinek a věnuje se svému celoživotnímu koníčku – práci na zahrádce. Jeho práce v ochraně chmele a polních plodin byla mnohokrát oceněna a obdržel několik různých vyznamenání.“
Zdroj: FRIC, V. a V. NESVADBA. Chmelařská ročenka 2010: Významné chmelařské osobnosti. Praha: Výzkumný ústav pivovarský a sladařský, 2010, s. 138. ISBN 978-80-86576-36-7.
Královští Svobodníci
Dle dostupných genealogických dat jsou výše jmenovaní mimo jiné přímými potomky rodu Peclinovských – držitelů Svobodnictví. Peclinovští byli rodinou tzv. královských svobodníků usazených na Táborsku, tedy v oblasti, kde podobné svobodnické usedlosti tvořily kompaktní enklávy nepoddaného lidu. Jako královští svobodníci nepodléhali žádnému šlechtickému ani církevnímu pánu, ale přímo českému králi, přičemž jejich svobodný status byl vázán na konkrétní usedlost zapsanou v zemských deskách – tedy kdokoli z rodu na ní hospodařil, byl automaticky svobodníkem. Na svých pozemcích mohli Peclinovští hospodařit zcela samostatně, disponovat rozsáhlou ornou půdou, loukami i lesy, chovat dobytek a provozovat zemědělství na úrovni srovnatelné s nižší šlechtou. Výjimečná byla jejich práva přesahující samotné zemědělství: měli právo svobodné honby a lovu na svých pozemcích, právo rybolovu a zpravidla i právo šenku – tedy vyrábět a prodávat pivo či pálenku – což běžnému poddanému venkovanovi bylo zcela zapovězeno. Rovněž provozovali další řemesla a inovovali způsoby hospodaření – v čele se zaváděním pěstování nových plodin, například brambor. Tento privilegovaný status rodu přetrval až do zrušení poddanství v roce 1850, kdy Peclinovští – stejně jako ostatní svobodníci – formálně splynuli s ostatním svobodným obyvatelstvem nově budovaného rakouského státu.
Více informací na Wikipedii a webu Svobodníci.cz.
Rodinná tradice zemědělství je doložitelná minimálně 400 let (zjištěný stav k začátku roku 2026).